pondělí 1. listopadu 2021

Další trable z cestování vlakem

Zdravím vás všechny a děkuji těm z vás, kteří ke mně opět po nějaké době zavítali. Momentálně máme 13:05 a já sedím ve vlaku, který směřuje z Prahy do metropole Hané, opět už s nervy totálně na hadry. Poslední dobou zastávám názor, že cestování vlakem je ale opravdu o hodně pevných nervech a zrovna mně se v tomhle dohledu daří přímo ukázkově.

Jako kdyby nestačilo, že dvakrát během mých posledních dvou cest mělo Pendolino, nejrychlejší vlak v ČR, třicet minut zpoždění... Co může být na těchhle kolejích upřednostňované víc než Pendolino? To mi řekněte. Vlastně ani nemusíte, já to vím. Výluky. Výluky a opravy, kterých zrovna teď od Prahy dál na východ rozdělali s prominutím tři prdele a které se stejně do začátku zimy nestihnou dodělat, takže to bude prudit všechny ještě minimálně půl roku. A pak si plánujte cestu s přestupem. Neřešitelný úkol, opravdu. Ty sprinty po nádraží v Praze už radši ani nepočítám, protože jsem tam naběhal odhadem vzdálenost pomalu se přibližující maratonu. A ještě s kufrem.

Ze Sokolova bohužel Pendolino do Olomouce nejede, i když opačným směrem ano. Další věc, kterou by mi měl někdo vysvětlit, protože přece není možné, aby ve Varech, kam to Pendolino z Ostravy dojede, zůstalo jako muzejní kousek. Takže ze Sokolova jedu rychlíky. To slovo "rychle" v názvu berte opravdu hodně relativně, protože buď mám možnost jet do Chebu (což je opačným směrem) a pak spodem přes Plzeň, což je zajížďka sto kilometrů, nebo vrchem přes Ústí a Teplice, což je zajížďka sto kilometrů s vlakem zastavujícím ve všech záprdcích od Jirkova dál. Suma sumárum, cesta na 150 kilometrů za tři a půl hodiny. Nádhera, co? To už bych tam rychleji dojel i na skútru, který mám ale zazimovaný v garáži a v Praze bych nejspíš vůbec neodtrhnul ruce od řídítek.

A teď k tomu všemu připočtěte ještě fakt, že zrovna před dvěma týdny jsme se kdesi v nějaké vesnici, o které už ani nevím, jak se jmenovala, zastavili na hodinu a půl, protože někde před námi na výluce to pravděpodobně ožralý bagrista napral přímo do nákladního vlaku a zablokoval se stoprocentní efektivitou celou trať... Víc asi ani netřeba dodávat, protože si určitě domyslíte, jak to s mojí cestou dopadlo.

Zrovna dnes jedu opět přes všechny záprdky na severu Čech a ještě k tomu se tady dvě hodiny morduju s vracením nevyužité jízdenky, protože ta původní mi jaksi z jejich slavného e-shopu vůbec nedorazila na zadaný e-mail. Musím uznat, dělal jsem to už stokrát a stokrát to dorazilo, ale po sto prvé se něco podělalo. Takže ráno jsem si kupoval druhou jízdenku na ty samé spoje, na tu samou trasu, a sondoval na podpoře, jak to mám udělat, abych vrátil tu původní, ke které mi nakonec milostivě zaslali ten šestimístný kód, kterým se identifikuje. Ve zkratce, v obou vlacích jsem musel otravovat průvodčí a půl hodiny s nimi řešit, aby mi vytiskli nějaký doklad, že je jízdenka nepoužitá, pak to nafotit, fotky stáhnout, otevřít jejich reklamační formulář a vysvětlit jim, co se stalo a přiložit fotky. A když už jsem měl nervy pořádně na pochodu a vkládal tam fotky, abych to měl za sebou, vyskočila na mě tabulka s nápisem, že maximální povolená velikost fotografie jsou 2 MB. To už jsem si upřímně myslel, že v kupé, ve kterém sedím, vzteky vymlátím okno. A teď mají České dráhy měsíc na to, aby blokovaly moje neprávem držené peníze, protože podle nich jízdenka dorazila a já se tady budu stavět na hlavu, abych prokázal, že nedorazila. Jestli mi tu žádost zamítnou, to teprve uvidí tóčo. Takové jsem dělal naposledy na podpoře Blog.cz, když mi zbourali celý můj bývalý blog bez udání důvodu. O tom možná zase jindy. Snad už teď dojedu do Olomouce bez dalších nehod, protože i bez téhle dvouhodinové zábavy mám práce tolik, že nevím, kam dřív skočit.

5 komentářů:

  1. Tak Tě zdravím na cestách. Řekni si, že cestuješ ekologicky, nezanecháváš uhlíkovou stopu - teď má té ekologie každý "plnou hubu".
    No a při té "prekérní situaci" s elektronickou jízdenkou jsem si říkala, že "zlaté lepenkové jízdenky". Vím o čem mluvím - při studiu železniční průmyslovky, jsem dělala brigádu jako průvodčí os. vlaků. V roce 1968 / to jsi ještě nebyl na světě/ jsem začala pracovat jako výpravčí vlaků / s pěknou červenou čepicí/. Tak ty jízdenky jsem také prodávala.

    OdpovědětVymazat
  2. pokr.
    S tím zpožděním vlaků je to různé. Třeba sebevrazi. Když někoho přejeli, zjistilo se, zda je vedlejší kolej volná a jezdilo se po té jedné koleji, kolem místa nehody sníženou rychlostí. Nyní se vylučují z důvodů bezpečnosti obě koleje, dokud není vše uklizeno. Tak doprava stojí dost dlouho.
    Také mě pak štvalo, že ve svém volnu se muselo jít na policii sepsat protokol ap. Tak jsem kdysi říkala tomu vyšetřujícímu, proč raději ti sebevrazi "nesežerou" prášky. Nám, že cestující nadávají za zpoždění vlaků. On mě řekl celkem zajímavou věc, že kdo chce skutečně odejít, tak skočí pod vlak. Kdo váhá, tak bere prášky. Asi měl pravdu.
    Tak jsem Ti napsala zase postřehy z druhé strany.
    Nyní si užívám důchod a na vlaky koukám z okna.

    OdpovědětVymazat
  3. pokr.
    Možná, když jsi jel do Olomouce, tak jsem třeba ten vlak viděla, jak jede kolem nás.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za postřehy, Lydie. Je fakt, že vlaková doprava se hodně změnila, ale máš pravdu, aspoň je to ekologické. S těmi sebevrahy je to kříž, už takhle člověk přemýšlí nad tím, co ho mohlo donutit sáhnout si na život.

      Vymazat
  4. Mňa ŽSR a hlavne ich "prepojenie" na spoje do okolitých dedín donútilo kúpiť auto, ale keďže sa bojím jazdiť, tak aj tak trasu, ktorá sa dá spraviť za niečo cez dve hodiny, tých pár dní v roku užívam 6 hodín a s meškaním aj 7 s nespavým batoľaťom ako batožinou.

    OdpovědětVymazat